[Recenze] Nesmírnost

Země: Itálie, Francie

Rok: 2022

Můj názor

Dost depresivní film, docela dost i na mě. Hodně zvláštní snímek, má dost zvláštní atmosféru a to se mi na tom líbí. Přijde originální i když nevím přesně v čem. Má takové svoje kouzlo. Ale nevím jestli bych se na něj někdy podíval znovu, možná někdy jo, pokud mě chytne tento typ nálady, pokud na něj někdy dostanu náladu, tak se na něj asi podívám znovu. Navíc transgender filmy nebývají vždy úplně šťastný slaďárny, což se mi líbí, jelikož zrovna transgender filmy kupodivu opravdu zachycují tak jak to v reálném životě u nás transgender lidí chodí a i tento film dokázal zachytit tyto emoce a pocity skvěle. Má také svoji hloubku, přestože je zpracovaný zajímavým způsobem, nevím jak přesně tu atmosféru popsat, prostě se podívejte a uvidíte sami. Doporučuji ho. Rozhodně se mi tento film líbí víc, než film Tři generace. 

Děj

Příběh filmu se odehrává v 70. letech minulého století na předměstí Říma, které se urbanisticky mění s rychle rostoucí zástavbou obytných domů. Vizuální střet starého s novým, který je reprezentovaný polokočovnými pracovníky v kontrastu s novými obyvateli, se zajímavě promítá i do jedné z hlavních linek filmu. Do jednoho z bytů v nové zástavbě se nastěhuje manželský pár se třemi dětmi. Manželství se však vinou mužovy despotické povahy a jeho neustálých nevěr nachází ve finální fázi krize.

Krásná Clara je ženou v domácnosti. Z bezvýchodné situace je hluboce nešťastná a zhoršuje ji ještě fakt, že její nejstarší dcera se cítí být chlapcem. Dvanáctiletá Adriana se na veřejnosti představuje jako Andrea (v italštině jde o mužské jméno) a chová se nevhodně podle tehdejších zvyklostí. Tím se rozpor mezi manželi ještě prohlubuje. Otec se za chování své dcery stydí a necitlivě jej klade za vinu Claře. Podle něj selhala v otázce výchovy a napětí v rodině tím jen narůstá.

Clara je přitom velmi pokroková žena, která respektuje jedinečnost svých dětí, zahrnuje je láskou a zbytečně nesoudí. Z dnešního pohledu samozřejmá věc, ale v době, do které je film zasazen, je její chování pro manžela takřka zostuzující. Děj je plný těžkých momentů a zvratů, při kterých divák takřka fyzicky cítí Clařinu bezmocnost, vnitřní utrpení a vynucené smíření. Vtipné a uvolněné momenty filmu nastávají pouze v okamžicích, kdy se matka vzepře konvencím a chová se jako „dítě“. Nebo se šokovaným členům širší rodiny přizná, že své děti nikdy nebije…